Semínka moudrosti: „Důvěryhodnost“

Kde začíná a kde končí naše víra v nás, v ostatní, v Boha? Každý den nás obklopuje neuvěřitelné množství informací, takové, že nejsme schopni je zachytit. Zkuste vyjmenovat alespoň všechny známé tváře, které jste dnes potkali. To bychom možná i po chvíli zvládli, ale co měli dnes na sobě a jak se cítili? Kolik aut a neznámých lidí kolem Vás dnes bylo?

Na procházce v lese, při cestě městem, listováním knížkou, brouzdáním na internetu, všude je naše mysl vystavována neustálému proudu informací, přímo toku, veletoku. Naše okolí nám všemi prostředky sděluje, jak se ten a ten obléká, co dělal, o tom a tom domku, který opravují, tam té firmě, která se špatně stará o zaměstnance, tom obchodě v kterém je ošidili, jaké zítra bude počasí. Umíme informace projít a pro třídit je? Vždyť stejně jako my se i mnozí, kteří je k nám vypouštějí či je píší, dopouští mnoha chyb. Jak tedy informace rozumně projít a odfiltrovat?

Zvláštní je, že každá informace o čemkoliv zůstává nesmazatelně uvnitř nás. Při četbě knihy „Proč jsou šťastné děti šťastné“ jsem narazil na úryvek o operaci mozku, kdy při projíždění elektrodou po kůře mozkové měl daný pacient velmi živé vzpomínky na událostí, které již dávno zapomněl a to včetně pocitů a vůní. Na druhé straně je stejně jisté, že náš mozek musí sám osobě vstup do své paměti filtrovat. Není možné zaznamenávat přesný odraz skutečnosti a to už při jejím zaznamenání je skutečnost minulostí.

Ve všech institucích světa mohou a jsou nedokonalí lidé, stejně tak jako my, kteří jsme se pokusili s nutnou odvahou přepsat tyto témátka a vystavit je. A tak některé informace nutně musí být nepravdou, či nesprávnou interpretací skutečnosti tím, kdo nám informaci předává. Musíme se snažit utvářet si nadhled a nenechat se pohltit jednou vlnou zájmu. Každá věc má rub i líc.

Důvěryhodnost se stává moudrostí. Moudrost je v tomto kontextu schopnost. Schopnost odlišit skutečnost od nepravdy a najít ji, schopnost ověřit si informace a nenechat v sobě přetrvávat předsudky.

Naše cesta životem je od počátku spjata s důvěrou. Jako děti nemůžeme věřit nikomu jinému a tak bezmezně jako rodičům. Když však vyrůstáme, okolní svět nám dává takové nepřeberné množství podmětů, že se nakonec od svých rodičů obracíme. Přitom jediné místo, kde se vždy můžeme setkat s důvěrou a komu můžeme věřit ať se stane cokoliv, je rodina, a v ní Bůh.

„Smutné je,že hlupáci jsou tak sebejistí a lidé moudří plni pochybností.“ Bertrand Arthur William Russel