Příběh, jehož režii měla v rukou vyšší moc
O zázraku na přímluvu svaté Zdislavy, který umožnil před sedmnácti lety její svatořečení, veřejnost mnoho neví. O podobné informace je přitom mimořádný zájem, jak ukázala přednáška ve zcela zaplněném farním kostele sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou. Když letos v závěru května vyprávěl o svých poznatcích novoměstský lékař-neurolog Stanislav Severa, lidé napjatě sledovali každé jeho slovo. Nyní přišel […]
O zázraku na přímluvu svaté Zdislavy, který umožnil před sedmnácti lety její svatořečení, veřejnost mnoho neví. O podobné informace je přitom mimořádný zájem, jak ukázala přednáška ve zcela zaplněném farním kostele sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou. Když letos v závěru května vyprávěl o svých poznatcích novoměstský lékař-neurolog Stanislav Severa, lidé napjatě sledovali každé jeho slovo. Nyní přišel do Velké Bíteše.
Dramatický příběh se týkal lékařského kolegy Dr. Severy, chirurga okresní nemocnice v Novém Městě na Moravě. Stalo se to tedy v blízkosti Zdislavina rodného Křižanova. Lékař F. S. zkolaboval na svém pracovišti v pondělí 18. září 1989 v 8 hodin ráno, vyčerpán třídenní náročnou víkendovou službou. V době této srdeční příhody mu chybělo jen několik měsíců k dožití padesátky. Přitom byl už téměř deset let léčen pro srdeční chorobu a vážnou chlopenní vadu srdce. Měl voperovánu umělou chlopeň a trvalý kardiostimulátor.
NEZVRATNÁ SMRT MOZKU
Přítomní lékaři konstatovali zástavu srdce a okamžitě zahájili resuscitaci nepřímou srdeční masáží a podpůrným dýcháním. Nezbytné léky dostával nemocný infuzní formou a rychle byl převeden na plně řízené přístrojové dýchání. Automatická srdeční činnost se však ani po hodině masáží a několikanásobné elektrické defibrilaci nevracela. Přesto lékaři dál bojovali o život oblíbeného kolegy, jehož manželka-zdravotnice byla akci také přítomna. V 10.30 hodin, kdy se konečně podařilo nastolit v nemocném srdci pomalý komorový rytmus, bylo přítomnými odborníky po konzultaci s brněnským kardiochirurgickým centrem shledáno, že ze životně důležitých orgánů u pacienta funguje už jen to srdce, byť zčásti a nedostatečně. Ostatní – zejména mozek, ledviny a plíce – je mimo funkci. Přítomní primáři ARO, neurologie i interny konstatovali nezvratnou smrt mozku a rozhodli o ukončení kardiopulmonální resuscitace.
„Zde je nutné podotknout, že v podobných případech je obvyklou dobou resuscitace 15 až 30 minut, maximálně 45 až 60 minut,“ uvedl doktor Severa a pokračoval: „Pokud se za tuto dobu nevrátí nemocnému vitální funkce, bývá resuscitace ukončena, protože stav je již nevratný. V případě doktora F. S. však bylo v nepřímé srdeční masáži střídajícími se lékaři pokračováno neuvěřitelnou dobu dvou a půl hodiny.“ V dalším průběhu už byl nemocný ponechán jen na řízeném dýchání. V 12.20 konstatuje internista anurii – stav, kdy ledviny již nevylučují moč – plicní otok a hluboké kóma.
ZASAHUJE PANÍ ZDISLAVA
Krátce nato přichází na odpolední směnu na chirurgické oddělení novoměstské nemocnice Radima Vondálová. Zdravotní sestra, která až po Sametové revoluci vstoupila do kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. rodiny v Brně. Na přednášce ve Žďáru nad Sázavou letos v květnu poprvé vystoupila veřejně, aby popsala vše, co pod přísahou uvedla diecézní vyšetřovací komisi.
„Hned po příchodu do práce mně řekli o smutné události, nemocnice jí byla plná,“ uvádí sestra Radima. „V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak dominikánský kněz P. Ambrož Svatoš neustále a důrazně vyzývá naše společenství, abychom prosili o přímluvu blahoslavené Zdislavy. Že jen těmito modlitbami můžeme vyprosit její svatořečení. Tak jsem začala telefonovat na všechny strany, žádat přátele i známé o prosby k blahoslavené Zdislavě za uzdravení postiženého. Na chodbě jsem potkala manželku umírajícího lékaře. V slzách mi řekla, že již není žádné pomoci. I když jsem ji do té doby znala jako ženu duchovně vlažnou, snažila jsem se ji rychle přesvědčit, že existuje ještě jedna cesta – v modlitbě. Aby se zapojila do proseb k paní Zdislavě. Souhlasila.“
Po čtrnácté hodině už se k blahoslavené Zdislavě modlilo na různých místech Vysočiny mnoho lidí. „A na oddělení, kde ležel doktor F. S., se začaly dít neuvěřitelné věci,“ vypráví sestra Radima. „Nejdříve se objevila první moč, příznak, že znovu začínají pracovat ledviny. Pak se po nemocnici rozběhla zpráva: Doktor F. S. pohnul nohou! A při kontrole neurologem byly u něj zjištěny užší zornice s reakcí na osvit. Jak je to při mrtvém mozku možné? Pamatuji, že na celém našem oddělení bylo naprosté ticho, lidé se báli promluvit,“ líčí svoje životní zážitky sestra Radima Vondálová.
V 18.30 nemocný na oslovení zareagoval otevřením očí a mírným pohybem hlavy a během následující noci nabyl plného vědomí. Všechny životně důležité tělesné funkce se vracely k normálu. Byl převezen na pozorování do brněnské fakultní nemocnice a po měsíci propuštěn domů. Za pouhých deset týdnů se pak vrátil do práce. Náročné služ- by už samozřejmě dělat nemohl, ale běžné operace vykonával bez problémů, jeho ruce chirurga zůstaly pevné a jisté.
PAPEŽ POTVRDIL ZÁZRAK
P. Ambrož Svatoš se po Sametové revoluci obrátil na lékaře novoměstské nemocnice Stanislava Severu, aby o případu vypracoval podrobnou dokumentaci s chronologicky přesnou rekonstrukcí. Tato dokumentace obsahuje stovky stran lékařských zpráv a svědectví. Všichni odborníci, kteří se na léčení nemocného chirurga podíleli, se po čtyřech letech shodli na závěru: Přestože byl konstatován nezvratný stav mozkové smrti a prognóza byla na základě současných vědeckých znalostí naprosto jednoznačně beznadějná, došlo k rychlému, kompletnímu a trvalému uzdravení.
Nevysvětlitelnost uzdravení potvrdila i lékařská komise ve Vatikánu, takže Svatý otec Jan Pavel II. mohl vyslovit slovo zázrak a podepsat dekret o svatořečení přímluvkyně – blahoslavené Zdislavy. Slavnostní akt se uskutečnil v květnu 1995 v Olomouci. Rok poté doktor F. S. umírá. „Jeho srdce bylo úplně zničené. Postupně musel přestat pracovat a byl zařazen do databáze adeptů transplantace. Bohužel se jí nedočkal. Zemřel jako věřící člověk. V následujících měsících po uzdravení začal po létech znovu chodit na bohoslužby, přijímat svátosti, a dokonce se pravidelně modlil breviář,“ uzavírá Stanislav Severa příběh, jehož režii měla v rukou vyšší moc.
VÁCLAV ŠTAUD