Desetidenní expedice startovala v úterý 28. července již v brzkých ranních hodinách, kdy dvojice dodávkových aut vyrazila od bítešské fary směr Padova. Po návštěvě baziliky s ostatky sv. Antonína Paduánského vyjela výprava vstříc slunnému Azurovému pobřeží. Navštívili jsme nablýskané Monako, otestovali moře v Nice a nemohla chybět zastávka v ikonické četnické stanici v Saint-Tropez, kde si nejeden člen výpravy broukal známé „douli douli“.
Následovalo celodenní putování Verdonským kaňonem, který od počátku vzbuzoval respekt a společně s vysokými teplotami důkladně prověřil naši fyzickou kondici. Náročný skalnatý terén jsme ale zvládli bez ztráty kytičky a odměnou nám za to byly dechberoucí výhledy i osvěžující koupání v průzračné řece mezi skalami. Pak už následovaly ikonické kulisy Provence, tedy kamenná městečka a levandulová pole, která už bohužel byla sklizena. Náladu nám však rychle spravila zmrzlina společně s okrovými skalami v Colorado Provençal a fotogenickým opatstvím Sénanque.
Následoval relax u moře v Cassis a plavba lodí mezi skalnatými zálivy calanques. Dále nás čekala prohlídka Marseille a národního parku Camargue s jeho vyhlášenými plameňáky. Poslední dny jsme navštívili Avignon, akvadukt Pont du Gard a v klášteře trapistů v Sept-Fons nás pohostil český mnich Timotej, dlouholetý přítel našeho pana faráře. Společné modlitby v Taizé po boku tisíců mladých lidí z celého světa byly silným zážitkem a současně krásným zakončením našeho pobytu ve Francii.
I když jsme po většinu času cestovali společně, byly i chvíle, kdy jsme se přirozeně rozdělili na dvě skupiny. Jedna, ta nezničitelná objevovatelská, která vždycky prozkoumala a důkladně nafotila široké okolí do posledního koutu. Zatímco druhá část výpravy zase raději zvolnila, sedla si do místní restaurace na dobré jídlo či kávu a nasávala místní atmosféru poklidnějším způsobem.
Cestování po Francii mělo zkrátka všemožné chutě i podoby. Zatímco nocování bylo poněkud rozmanité, kdy jsme spali v různých hotelech či kempech pod širým nebem, francouzskou gastro kulturu jsme po svém ladili především sladkým pečivem z místních prodejen Lidl, které nám ke konci lezlo i ušima.
Putování jižní Francií přineslo všem účastníkům kromě duchovního povzbuzení i spoustu zážitků, které jistě budou jednou vyprávět svým dětem (pan farář snad promine). Děkujeme všem za modlitby a podporu. Tak zase někdy na cestách! Au revoir!
Filip Klíma
Fotografie v galerii
Menší výběr fotek
