Do Bíteše přijede trenér mozku

Kolik procent z výkonu dělá hlava? Přesné číslo se asi stanovit nelze, ale již mnoho vrcholových sportovců přiznalo, že to je víc než 50%. Od určité úrovně se nedá navyšovat trénink těla a musí se hledat rezervy jinde: v oblasti koncentrace, prostorové orientace, logice, paměti či zvládání stresových situací a emocí.

Můžete třeba vyrazit do neurolaboratoře. V České republice existují nyní tři centra: v Hradci Králové, v Třebíči a Praze. Do Velké Bíteše přijede 16. března (v 18.00 na ZUŠ) jejich zakladatel Tomáš Zdechovský. Přijměte tento rozhovor jako malou pozvánku.

Přečtěte si více…

 

Výčet činností, kterým se věnujete, je neuvěřitelně dlouhý a neobyčejně pestrý. Psaní básniček, výzkum mozku, politika, přednášky…. Dá se říci, která z těch aktivit je pro Vás ta hlavní? Která je nejvíc časově náročná nebo která je Vaše nejoblíbenější?

Má hlavní aktivita je práce krizového manažera. Ta je také nejvíce psychicky i časově náročná.  Krizový manažer nikdy neví dne ani hodiny, protože neustále vás mohou někam zavolat. Pokud se tak stane, sednete do auta a jedete, v jakoukoliv hodinu. Navíc se musíte okamžitě rozhodovat a hlavně nesete hlavní díl zodpovědnosti. Neexistuje nikdo jiný, kdo by z vás případně tu zodpovědnost sebral.

K neurotechnologiím mě především přivedl případ z rodiny, kdy můj starší bratr se neprobudil z narkózy a měl poškozenou část mozku. A takových případů jsem kolem sebe viděl desítky.

Sportovci nejčastěji přicházejí s problémem koncentrace, motivace nebo smyslu života. Základem práce se sportovci je digitální koučink, tedy trénink s pomocí speciálních přístrojů. Přístroje zařazujeme do jednotlivých lekcí tak, aby co nejlépe simulovaly podmínky v daných sportovních disciplínách a sportovci tak měli možnost zlepšit svou aktivitu a reakce ve všech jednotlivých detailech své disciplíny. Dále doplňujeme lekce tréninkem dalších kognitivních funkcí mozku a snažíme se dovést sportovce až k podstatě jednotlivých činností. Při mentálním tréninku týmů spolupracujeme s trenéry, sportovními kouči a psychology.

Trénuji například pardubické basketbalisty, kteří byli někde na osmé příčce v tabulce. Po několika trénincích už byli třetí a poté se z nich stali vicemistři v poháru. Dále trénuji juniorskou reprezentaci v moderním pětiboji, tým hradeckých stolních tenistů, hokejisty a golfisty. U všech, kteří podstoupili mentální trénink, jsou prokazatelné výsledky.

Mentální trénink převádí fyzický trénink do úrovně psychologické. Jeho cílem je zlepšení výkonu skrze trénink psychických dovedností a schopností. Mentální trénink ovlivňuje emoce, motivaci, aktuální psychické stavy a  sebedůvěru. Při mentálním tréninku se pracuje s představou dokonalého výkonu, který je postupně umístěn do podvědomí sportovce. Ten pak dokáže rozebrat jednotlivé kroky své aktivity při sportovním výkonu do nejmenšího detailu a v reálné situaci je jeho tělo schopno aktivitu provést ve stoprocentní kvalitě.

Princip je známý téměř od devadesátých let, jedná se v podstatě o EEG.  Na hlavě máte  sondy, ty snímají napětí, napětí je transformováno do počítače, který to převádí do grafu. My jsme tuto technologii posunuli  dál. Zaměřili jsme se spíše na  manažerskou a  sportovní oblast. Víme, že pokud je člověk v bdělé koncentraci, třeba  basketbalista, střílí na koš. Rozdíl mezi koncentrovaným basketbalistou a nekoncentrovaným je  šedesát procent. Podobné studie vznikly i na golfistech.  Hráč, když se koncentroval, tak mu zařízení, které měl připevněné na hlavě jako čelenku, píplo. A on v tu chvíli začal patovat.  Skupina, které to pípalo, měla daleko lepší výsledky než ta, které to nepípalo.

Kromě sportovců mají o trénink mozku zájem i firmy. S jakým požadavkem nejčastěji přicházejí? Co chtějí zlepšovat a jak vlastně postupujete při práci s jednotlivými klienty?

Trénink mozku pomocí moderních přístrojů a technologií je rozhodně velkým krokem dopředu nejen ve sportu, ale i pro manažery a úředníky, kteří mentální trénink často využívají. V práci i osobním životě se manažer potřebuje neustále naplno soustředit a být schopen pojmout velké množství textu a informací. Nejčastěji chtějí zlepšovat koncentraci, logiku, paměť, rétoriku a  prostorovou představivost. Trénink je vždy individuální, aby byl mentální trénink co nejúčinnější.

Má některá z metod neurolaboratoře využití i v medicíně? Třeba pro lidi po mozkové příhodě, po úrazu mozku nebo mohou vaše metody využívat ochrnutí lidé?

Ano, všechny naše metody se dají využít v medicíně, nebo se už i využívaly. V současné době spolupracujeme se střední školou v Pardubicích. Cílem této spolupráce je vynalézt takové přístroje, které budou pomáhat při rehabilitaci dětí a lidí, již utrpěli nějaké poranění hlavy nebo jsou po autonehodě. Zjistili jsme, že impulsem z mozku dokážeme čímkoliv hýbat, což ukazujeme pomocí robotiky. Věřím, že lidé s poruchami páteře tak brzy budou moci kolem sebe rozhýbat svět.

Loni jste byl nominován na cenu za výzkum mozku. Z dvanácti tisíc uchazečů ze střední Evropy jste se dostal mezi pět nejlepších. Byl jste dokonce nejmladším nominovaným ve skoro 70leté historii soutěže. Co ještě považujete za svůj největší úspěch?

Jsem rád, že jsem pořád nohama na zemi. I kdyby člověk dostal sebevíce cen a  ocenění, měl by se umět radovat z obyčejných věcí. Například ze svých dětí a z toho jak rostou.

Můžete nám na závěr dát nějaká obecná doporučení pro lidi, kteří by rádi zvyšovali výkon svého mozku, ale nemají možnost trénovat u vás v laboratoři?

Za prvé je třeba hodně větrat. V momentě, kdy mozek dostatečně okysličujeme, lépe funguje. Za druhé musí umět měnit činnosti, snažit se koncentrovat na to, co právě dělají, a udělat si v tom systém. Určitě by měli hodně pít, spát minimálně 8 hodin a pak mít zdravé životní návyky. Když k tomu začnou hrát šachy, číst knihy a luštit rébusy, tak lze dosáhnout velmi dobrých výsledků.