Semínka moudrosti: „Přemalby“

Ačkoli název témátka zní „přemalby“, nebudeme si tu povídat o žádných malířských, či restaurátorských techninkách, ale o „přemalbách“ Krista na obraze v našem srdci.

Již dříve přišli filosofové s názorem, že každý člověk (i nevěřící) má ve svém srdci nějakou představu Boha, a to jako představu nějaké dokonalé bytosti. Protože jsme ale Boha nikdy neviděli a nedokážeme si představit dokonalou bytost, na Božím obraze v našem srdci může vzniknout řada přemaleb.

Je to, jako když dítě ve školce kreslí obrázek své maminky, který pak považuje za její přesnou podobu. Za pár let ale pochopí, že vlastně nenakreslilo maminku, ale nějakou ježibabu a protože už má víc zkušeností, pozná, jakých chyb se dopustilo a může je upravit.

Stejné je to i s Bohem. Jsme jako děti, které si malují a protože Boha neznáme

dostatečně dobře, tak ten obraz komolíme a když je zkomolený, je těžké v něho věřit.

Vzpomínám si, že nám jednou náš učitel vysvětloval, proč nemůže věřit v Boha: „Já bych v Boha rád věřil, ale prostě nedokžu si představit, že tam nahoře sedí nějaký

děda, který mě sleduje a ví o mě všechno. Tomu já přece nebudu věřit.“ Ano, máte pravdu, pane učiteli, já bych tomu taky nevěřila. Dědeček na obláčku, to není Bůh, to je pouze jeho přemalba.

Povíme si tedy stručně, jaké máme přemalby:

1. Bůh – slaďoučký, blboučký: sem bychom mohli zařadit třeba toho dědu zoblaků nebo Ježíška s modrýma očima a se zlatými kudrnatými vlásky. Našly by se i další, třeba Ježíš jako symbol Vánoc (něco jako Santa Claus), nebo Bůh jako bájná bytost.
2. Bůh pro davy: Tuto přemalbu bychom mohli přirovnat k tomu Ježíši z amerických akcí, kde je shromážděna velká spousta lidí, kteří zvedají ruce, volají, mávají a myslí si: „Teď právě je tady přítomen Ježíš.“ Když jsou však sami, tak ten pocit, že je Ježíš s nimi, vůbec nemají. Bůh pouze pro davy, nikdy pro jednotlivce. Ale to je špatně.
3. Přísný trenér: Hodně lidí si představuje Boha jako trenéra, který se nás snaží vycvičit, abychom byli co nejdokonalejší a dostali se do nebe. Sotvaže uděláme něco špatně, třeba práskneme dveřmi, i když nás maminka prosila, ať to neděláme, už je tu policajt Bůh a říká: „To jsi zase udělal blbě! Víš co, už mě to s tebou fakt nebaví.“ To je ale špatně. Bůh není ani trenér ani policajt. Nevyčítá nám, když něco uděláme špatně, nenastavuje nám laťku, je rád za každý pokrok a pomáhá nám.
4. Úžasný myslitel: V novinách často můžeme vidět články a ankety typu „Deset největších lidí, co žili“, „Největší myslitelé všech dob“ atd. A na tomto žebříčku spolu s Konfuciem vidíme ještě Jana Husa, Ježíše Krista atd. Podle některých lidí Ježíš existoval, ale byl to pouze úžasnýmyslitel a filosof. Vždyť jeho myšlenky byly tak nadčasové. Mohli bychom i říct, že Ježíš byl první komunista. Špatně! Ježíš nebyl pouze myslitel. V prvé řadě to byl Boží syn! Proto Ježíš není osobností v dějinách. Je to Bůh.
5. Automat: Někdo zase věří, že Ježíš je Bůh, ale plete si ho s automatem. Když do automatu hodím desetikorunu, vypadne mi tyčinka. Dalo by se tedy usuzovat, že když se budu každý večer modlit a každou neděli chodit do kostela, Bůh by měl splnit, co budu chtít. Ale tak to nefunguje. Bůh není obchodník. I když si občas myslíme, že máme strašný život, Bůh na nás nechce nakládat moc, ví, kolik jsme schopni unést a má pro nás svůj plán. To ale neznamená nemodlit se a neprosit. V modlitbě člověk svěřuje Bohu, co potřebuje. Bůh je ten moudrý, který rozhoduje. Když dítě prosí o osmý bonbón, maminka mu ho nemusí dát, protože ví, že dítěti by bylo špatně.
6. Ježíš jako definice: Jistě se to už mockrát stalo i vám. Já jsem třeba nikdy nechápala, jaký je rozdíl mezi skalárem a vektorem. Vůbec jsem nevěděla, o co vlastně jde, proto jsem se prostě naučila dvě definice, které jsem vždycky napsala do testu, aniž bych věděla, co znamenají. Ježíš je Spasitel. Ježíš je Boží syn… Jen něco říct, aby mi už pan farář dal pokoj. Takové ty definice z katechizmu vždycky zaberou. Pan farář je spokojený a já jsem věděl správnou odpověď. Ale kdo je to vlastně ten Spasitel? Prostě
   definice. A to je chyba.
7. Nástupiště 9 ¾ : J.K.Rowlingová ve své knize Harry Potter popisuje, že existují dva světy. Svět mudlů a svět čarodějů. Ze světu mudlů do světa čarodějů však můžou projít pouze vyvolení, čarodějové. Hodně nevěřících myslí, že Ježíš stojí za nějakou „oponou“, přes kterou mohou projít jen křesťané. Ti, kteří chodí do kostela, ti, kteří se modlí atd. Ale tak to není. Bůh je tu pro všechny a na všechny čeká.
8. Strýček z Austrálie: „Mám strýčka v Austrálii. Ani pořádně nevím, jak se jmenuje a jak vypadá. Vím, že existuje, ale to je tak všechno. Nezajímá mě, co dělá a jak žije. Možná, že kdyby bydlel tady, měl bych ho rád, aletakhle… Já ho taky nezajímám. Sice o mě ví, ale nikdy mi nepošle ani pohled s klokanem. Je to, jako kdyby nebyl.“ Toto je také klasická přemalba. Mnoho lidí věří, že Bůh sice stvořil svět, ale pak už se o něj úplně přestal zajímat. Jiní si zase myslí, že s Bohem žijeme nezávisle na sobě. Kdyby se miněco stalo, Bohu to nebude vadit, když budu mít problémy, Boha to nebude zajímat. Ale tak to není. Bůh se o nás zajímá. Copak by strýček z Austálie obětoval svého jediného syna za naše hříchy?

S přemalbami je to složité a trvá dlouho, než se jich zbavíme, někdy i celý život. S táborníky jsme se shodli, že je potřeba se hodně modlit a také číst Bibli. Na závěr jsme si přečetli Lukášovo evangelium 9. kapitolu 18-20 verš. Táborníky pak čekaly lístečky, které si osamotě přečetli. Na lístečku stálo: „A za koho mě pokládáš ty,…“ Na správnou odpověď jsme nepřišli, možná, že ani neexistuje. Nutilo nás to však alespoň přemýšlet: V koho vlastně věříme?

Velké obrázky, ilustrace k semínku naleznete v fotogalerii