Semínka moudrosti: „Stejná i jiná: Pravoslavná církev“

Věřící celého světa se sdružují do společenstev. V týdnu od 18. do 25. ledna 2009 proběhl týden modliteb za jednotu křesťanů. Ústředním tématem bylo: „Budou v tvé ruce jedním celkem“ (Ez 37,17).

Naše farnost je součástí Římskokatolické církve. Přesto bych se chtěla v následujících několika řádcích věnovat jiným společenstvím.

V rámci křesťanství existuje spousta církví jako je naše:

Apoštolská církev

Bratrská jednota baptistů

Církev adventistů sedmého dne

Církev bratrská

Českobratrská církev evangelická

Církev československá husitská

Slezská církev evangelická a.v.

Církev Řeckokatolická

Starokatolická církev

Evangelická církev a.v.

Evangelická církev metodická

Jednota bratrská

Luterská evangelická církev a.v.

Pravoslavná církev

………

Ráda bych vás teď alespoň trošku seznámila s Pravoslavnou neboli Ortodoxní církví.

Pravoslavná církev vznikla již v prvním století našeho letopočtu a souběžně se vyvíjela se západní církví. První neshody mezi východní a západní církví vznikaly již kolem let 393 a 476 po rozdělení Římské říše. Šlo převážně o pojetí Krista a otázku nadřazenosti. Až do roku 1054 spolu obě církve spolupracovaly a setkávaly se na všeobecných církevních koncilech.

V roce 1054 došlo k církevnímu rozkolu. Na jedné straně stál římský patriarcha (papež) a proti němu patriarcha cařihradský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský. Papež prosazoval nadřazení římského patriarchátu, což by znamenalo, že všechna usnesení všeobecných církevních sněmů by potřebovala schválení papeže. Mimo to došlo v západní církvi k ustanovení dalších dogmat a zvyků neslučujících se s východním učením, např. primát papeže – pravomoc nad celou církví, dogma o neomylnosti papežské, dogma o odpustcích a očistci, dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, používání nekvašeného chleba pro eucharistii, povinný celibát kněží, uctívání soch a další. Zajímavé je, že některé z přijatých dogmat byly dříve na koncilech zamítnuty nebo byly dokonce v rozporu s Písmem svatým. Toto všechno a další věci zabraňují sjednocení západní a východní církvi.

A tak roku 1054 papežští legáti uvalili klatbu na konstantinopolského patriarchu a celý Východ. Konstantinopolská církev na to reagovala následovně: ,, Nespravedlivě uvalená klatba ať dopadne na ty, kdož ji uvalili“.

Tyto klatby by však nebyly ničím kdyby nedošlo k mnohem vážnějším věcem. Roku 1204 byla Konstantinopol dobyta křižáky 4. křižácké výpravy. Došlo k vraždění východních křesťanů, znesvěcování chrámů a drancování. Další neblahou událostí bylo obléhání Konstantinopole sultánem Mehmedem roku 1453, kdy nedorazila pomoc západních křesťanů.

Několikrát byla také snaha sjednotit církve. Bohužel tyto snahy byly většinou pouze politické a jejich dopad na vztah obou církví spíše záporný.

Cestu k usmíření započali papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras, když roku 1964 sňali devět set let starou vzájemnou exkomunikaci.

Roku 1967došlo v Jeruzalémě k historicky prvnímu setkání papeže a konstantinopolského patriarchy po vypuknutí schizmatu.

Významným datem na této cestě je také 4. květen roku 2001, kdy se papež Jan Pavel II. omluvil za veškerá příkoří, která katolíci pravoslavným způsobili. Patriarcha Bartoloměj I. byl naopak roku 2005 jako vůbec první konstantinopolský patriarcha přítomen na pohřbu papeže.

Nauka církve

Tak jako naše církev, tak pravoslavná církve věří v trojjediného Boha.

Její nauka je postavena na Tradici (vyznání víry, dogmata a pravidla, ale také liturgické knihy, životy svatých, ikony) a Písmu svatém (uznávají Bibli jako svatou knihu).

Rozdílné je uctívání Bohorodičky. Panna Maria zůstala i po narození Krista pannou a nikdy nezhřešila. Pravoslaví neuznává neposkvrněné početí Panny Marie.

Každý oltář, tzv. prestol, obsahuje ostatky nějakého světce a interiér je také zdoben ikonami světců.

Pravoslavná církev má sedm tajin (svátostí):

křest, myropomazání, tajina svatého přijímání, tajina pokání, tajina manželství, tajina svěcení kněžstva a tajina pomazání svatým olejem

Oproti západním církvím provádí křest zároveň s myropomazáním, a  to již v dětství. Přijímat pod obojí mohou již malé děti.

Ortodoxní a katolická církev se dnes snaží o vzájemný dialog, protože je jasné, že ke sjednocení dojít nemůže. A  i my se můžeme připojit – třeba modlitbou při dalším týdnu modliteb za jednotu křesťanů od 18. do 25. ledna 2010 🙂

témátkový tým tábora Rohy 2009