1. května 2025

Plný autobus poutníků vyrazil v 8 hodin ráno z bítešského náměstí vstříc nabitému dni. Cesta nám rychle utekla při společné modlitbě růžence.

Heršpice

První zastávka byla v kostele sv. Matouše v Heršpicích, který byl nově postaven na místě původní menší kaple a byl vysvěcen v roce 2000. Uvnitř jsme obdivovali nádherný otočný betlém a věnovanou dřevěnou sochu Panny Marie. Pomodlili jsme se za otce pana kostelníka, který v týdnu zemřel a který byl jedním ze svépomocných stavitelů kostela.

Žarošice

V kostele sv. Anny v Žarošicích nás jako „rodáky“ uvítal otec Pavel Fatěna. Poutní mši tak sloužili tři kněží – otec Milan Vavro, Pavel Fatěna a Bohumil Poláček. Kázaní otec Pavel započal parafrází evangelia slovy „Což to není syn Fatěnův? Což toto nejsou jeho sestry?“. Zaujalo nás, že místní zrovna byli na pouti na Svatém Kopečku, kde právě před 30 lety papež svatý Jan Pavel II. korunoval místní sošku Panny Marie a Ježíška novými korunkami.

Po mši jsme si prohlédli poutní areál s venkovním obětním stolem a využili místního obchůdku pro nákup oplatků a jiných suvenýrů.

Poutní místo Lutršték

Autobusem jsme se přesunuli ze Žarošic na místo zvané Lutršték kousek od obce Němčany. Otec Milan nás seznámil s historií rekonstrukce jak kostela, tak okolního prostoru včetně studánky. Při žehnání kříže v roce 1861 zde byl zázračně uzdraven slepý voják. Děti byly zaujaté množstvím berušek, které lezly i uvnitř kostela. Moc se nám líbily precizně zpracované mozaiky na obětním stole i ambonu s výjevy z Ježíšova života. Na stěně kostela byla umístěná berla, kterou zde zanechal uzdravený chromý člověk. Kopie této berly zdobí i kapličku.

Ve stínu vzrostlých stromů jsme sešli dolů z kopce ke krásně upravené studánce, kde nás čekala vtipná situace. U zídky byly dva vývody vody – jeden velice nízko a druhý výše s nápisem „pitná voda“. My jsme začali pít tu vodu s nápisem „pitná“ a pomazávat si jí různé části těla v domění, že to je ta léčivá voda. Když dorazil otec Milan, s úsměvem nám sdělil, že ta pitná je napojená na obyčejný vodovod a ze studánky vytéká ta druhá. Museli jsme tedy pokleknout a pořádně se naklonit, abychom si nabrali tu správnou.

Slavkov u Brna

Po krátkém přejezdu do Slavkova jsme si už všichni zasloužili oběd. Někteří poutníci se vydali do místních restaurací, jiní se občerstvili z vlastních zásob. Dalším bodem programu byla prohlídka podzemí slavkovského zámku, kam jsme šli postupně rozdělení na dvě skupiny. Součástí prohlídky byla expozice útrpného práva, což prožívaly hlavně děti – některé s nadšením, jiné se zájmem a některé zavíraly strachem oči. Figuríny a mučicí nástroje totiž věrně zobrazovaly lidské utrpení z minulých dob – vyzkoušet jsme si mohli třeba palečnice nebo housle, viděli jsme popravčí sekeru i meč, skřipec, různé potupné masky, pranýř, osla a další děsivé nástroje.

Posledním bodem programu byla komentovaná prohlídka Kostela Vzkříšení Páně, o kterém jsme se díky otci Milanovi dozvěděli spoustu zajímavého. Ve srovnání s bítešským je mladší (konec 18. století), ale zato vyšší – mohli jsme si tipnout výšku jeho klenby od podlahy a správné číslo bylo 25 metrů. V postranních nikách jsme obdivovali krásné a obrovské reliéfy z Ježíšova života.

Měli jsme příležitost vystoupat po mnoha schodech na obrovskou půdu a poté i ke zvonům.

S vděčností a spokojení jsme vyrazili vstříc domovům a už se těšíme na další farní pouť! V autobuse jsme zakončili modlitbou pod vedením otce Bohumila. Děkujeme otci Milanovi za perfektní organizaci a provázení!